Děti a zvířata

Děti a zvířata nerozlučně patří k sobě. Asi jen malé množství dětí neuvítá kontakt s živým tvorem. Možná si o zvířátkách přečtou rády i v knížkách.
Víte, jaká zvířata jsou dětem blízká?
Nejen pamětníci, ale i dnešní malé děti určitě nepohrdnou oblíbeným zástupcem zvířecí říše, a to krtečkem, v knížce od Zdeňka Milera. Tato tradiční postavička se těší stále velké oblibě. V knížce najdeme i zástupce jiných zvířat. Postavičky myšky, zajíce, žáby, ježka nebo veverky děti zasvětí do říše zvířátek.

hlava zrzavé kočky
Chcete děcka seznámit s broučky? Pak není lepší volba než kniha od Jana Karafiáta, Broučci. Kniha je pro děti poučná, protože hmyzí zástupci představují lidské vlastnosti, špatné i ty dobré. Krásné a milé příběhy, které zažívá rodina boučků, maminka, tatínek, Beruška, kmotřička Janinka a neposlušný Brouček, určitě za přečtení stojí. V neposlušném Broučkovi, se možná najde i lecjaký zlobivý klučina.
Pro větší děti jsou krásně zpracované různé encyklopedie, které jsou doplněny reálnými fotografiemi zvířat. Tyto knihy děckám představí a seznamují je s nevšedním a obdivuhodným světem zvířat. Encyklopedie jsou vytvořeny tak, aby jejich čtení bylo pro mladší čtenáře přijatelné a zajímavé.
plyšový krtek
Dětští milovníci historických zvířat si také přijdou na své. Knihy o prehistorických zvířatech budou zajímat hlavně chlapce, které nadchnou informace o světe dinosaurů a jiných vyhynulých zvířatech.
Jestli jste rodiči malých děcek, sáhněte po knížce, která vaše ratolest seznámí s domácími zvířaty. Knihy jsou nejen velmi pěkně ilustrované, ale některé mají dokonce interaktivními nebo zvukovými prvky. Vzrušující svět přírody je dětem přiblížen informacemi o tom, co zvířátka jedí nebo kde bydlí.
Děti mohou zaujmout nejen knihy, ale můžete jim dopřát poznání světa zvířat za pomocí her. Vzdělávací hry děti poučí poutavým způsobem o zajímavostech ze světa zvířat nebo o jejich anatomii. Chcete vědět, jestli lev umí plavat nebo, zda má nějaký brouk srst? Pak neváhejte a hru si rychle zakupte. Uvidíte, že se pobaví nejen děti, ale i vy.

Psí štěkání

Dá se říct, že od malička učíme děti, jak dělá pejsek, a jsme nad míru spokojeni, když nám dítě odpoví: „haf.“ Dokonce úplně přirozeně bereme i to, že se projdeme okolo zahrady nebo rodinného domku a místní hlídač vyběhne k plotu s děsivým štěkáním. Zkrátka pes a občasné zaštěkání patří neodmyslitelně k sobě. Pokud zaštěká na určitý podnět jako zvonek, klepání, cizí lidi, tak je to v pořádku, jen dává najevo svoji oddanost a oznamuje, že on tady hlídá svoji smečku a obydlí. Asi si budete muset rozmyslet, zdali budete pokračovat dál.
Co ale dělat v případě neustálého štěkání? Je to peklo nejen pro vás, ale i pro vaše sousedy, kterým se tohle rozhodně líbit nebude. Bude to chtít od vás rozhodnutí.
štěkající pes
1.        Jsou dvě možnosti, buď ztrácíte nervy a pak si nervozitu vyléváte na pejska, což nepomůže, protože to se situace může snadno ještě víc zhoršit. Pes je velmi citlivý a tak často přebírá vcelku přirozeně naše nálady na sebe. Pak situace může vypadat následovně: vy hystericky řvete, ať přestane, pes zesiluje v štěkotu a sousedi neurvale tlučou ze všech stran, nejlépe ať ztichnete oba dva. To asi nebude vhodná cesta a bylo by pro vás jednodušší se s pejskem rozloučit.
2.       A druhá možnost je, vyzbrojit se trpělivostí a začít toho chlupatého tvorečka vychovávat. Což vyžaduje i důslednost od vás. Pokud začne se svým štěkotem vyvádět při vašem odchodu, klidně se domů i několikrát vraťte a uklidněte ho, dokud nepřestane vyvádět. Výsledky sice nemusí být vidět hned, ale po delší době se projeví. Hodně vám může pomoci pamlsek, který pejsek dostane za odměnu, když je hodný. Také nikdy na něj neječte a nemyslete si, že tím, že začnete hystericky křičet, si získáte respekt. Když začne štěkat, tak slovo ne nebo nesmíš, musí znít z vašich úst rázně, ale přitom dostatečně klidně. To je autorita, kterou pes bude respektovat.
německý ovčák

Starého psa nepředěláš.

Sice těžko říci, kde tento výrok vznikl, ale rozhodně není pravdivý. Pes se snadno naučí různým neřestem, ale pokud je přejdeme se smíchem nebo ignorací, tak si buďme jistí, že se k nim vrátí. Nebo je pak extrémní výstup, když se za to pes fyzicky trestá, v domnění, že přece pořádný výprask ho naučí ty věci nedělat. Zapomeňte na tyto způsoby výchovy. Existuje jiné řešení.
dívka a štěně
Pes je tvoreček, který si zaslouží lásku, stejně jako my. Je učenlivý a to v každém věku. Jen miminko se vychovává snáz než dítě, které se naučilo určitým způsobům ve starším věku. Zkrátka milí chovatelé, musíte mít trpělivost a ve volném času se svému zvířecímu kamarádovi co nejvíce věnovat. On Vám prokáže svoji úctu poslušností a bude vám dělat radost.

Chov pralesniček

Pralesničkovití (Dendrobatidae) jsou čeledí malých, leč velice pestrobarevných a potencionálně jedovatých žab, původem ze Střední či Jižní Ameriky. Známé jsou zejména jako pralesničky, říká se jim však takéšípové žáby.

žába

V minulosti je využívali tamní indiáni k výrobu jedu, kterým potírali šípy a zabíjeli zvířata. Jeden z kmenů je dokonce využíval k přebarvení peří papoušků. Žabky vypouští jed ve chvílích bezprostředního ohrožení, některé jsou nebezpečnější, některé méně, nejjedovatější je žlutě zabarvená Phyllobates terribils,pralesnička strašná. V přirozeném prostředí bych rozhodně nedoporučovala na ně sahat bez ochranných pomůcek, při chovu v zajetí jsou však neškodné, ačkoliv se pomůcky doporučují také a brát je často do rukou není zrovna vhodné. Jejich jed je determinován stravou, kterou se živí, a ta je v džungli poněkud jiná, než jakou jim můžeme poskytnout, proto se nenechte odradit. Výzkum, co přesně v jejich stravě způsobuje jedovatost, stále probíhá, pravděpodobně je to však kvůli ohnivým mravencům. I když byly pralesničky odchycené v divočině, svou jedovatost postupně ztratily.

Jejich zbarvení jsou velice pestrá, s mnoha variacemi nejrůznějších barev a kombinací. Jen teď je známo okolo 30 známých zbarvení a nová s každým nálezem stále přibývají.

žabička

Pralesničky potřebují hodně prostoru, terárium o velikosti 24x18x18 bude stačit na tři dospělé žáby. Daří se jim buď v párech, ve velké skupině minimálně o dvou samcích nebo jen samčí skupině. Je důležité jim připravit rozmanité prostředí s mnoha úkryty, rostlinami (př. Bromélie). Ideálním substrátem jsou spadané listy, větvičky, ořechové skořápky, nesmí být opomenuto ani odvodnění. Nejvhodnější je zvolit plastový či skleněný materiál terária k udržení vlhkosti (75%-100%), žabkám se také daří více po UVB zářivkami. Alespoň jednou za den je terárium nutné mlžit nechlorovanou vodou a nikdy nenechat vyschnout.

list

Krmeny jsou převážně octomilkami, ty tvoří ideální potravu a její hlavní složku. Cvrčci, chvostoskoci, termiti, mšice a malé larvy jim mohou také obohatit jídelníček, ale jako hlavní chod se nehodí. Správná dávka se odhaduje tak, aby ji snědli do 2 minut. Dospělí se krmí jednou za dva dny, mladí každý den. Napájení by mělo probíhat z plošného vodního zdroje, ale vzhledem k tomu, že pralesničky nejsou příliš dobří plavci, nesmí být hluboký.